Makám na bicáku 7. a 8.

Nesmím psát tyhle články s takovou prodlevou, jelikož si pak už přesně nepamatuju, co jsme na tréninku dělali. Ale pokusím se. 

Trénink číslo sedm následoval hned druhý den po tréninku číslo šest. Dva dny po sobě v posilce, ale proč ne. Těšila jsem se zase na kolo a na knížku, ale nechala jsem jí doma (jak se to mohlo stát?!), takže jsem rozehřívání musela zvládnout bez zábavy. Co si z tohohle tréninku pamatuju hodně jasně, jsou výpady. Bylo to dlouhý a bylo to bolestivý! Pak jsem cvičila na strojích na vnitřní a vnější stehna. Na takový tý věži (či jak to nazvat), což je taková multifunkční věc, jsem posilovala tricepsy. Cviky na břišáky, plank. Posilka na záda na strojích. Dávám už větší závaží :-). Protažení a pás. 

Po tomhle tréninku mě z výpadů slušně bolel zadek i stehna.

Trénink číslo osm se zrušil (v úterý), protože A. měla nějaké učení a tak jsem se musela dokopat k nějaké samostatné činnosti. Nejdřív jsem myslela, že půjdu na hodinku na nějaký cardio do fitka (běhání na pásu/orbitrek), ale venku bylo tak krásně, že jsme se nakonec s K. domluvili, že půjdeme běhat. Nebudu vám lhát, nechtělo se mi teda vůbec! Kousla jsem to a šla jsem. Na to, že jsem byla běžet po roce, tak to nebylo tak hrozný a dokonce jsem dost běhala a ne zas tolik chodila (i když zpáteční cesta byla trošku horší). Běželi jsme až na konec Hostivařské ohrady a pak zase domů. Vyšlo nám to akorát na hodinku a 6,88 km. Totálně bez dechu, úplně rudá s pocitem, že nohy mi prasknou (společně s hlavou). Myslela jsem si, jak mě nohy bolet nebudou, ale omyl. Ještě ten večer mě dost bolely chodidla a včera i dneska dost cítím lýtka, jo a taky sval okolo kyčlí. Nicméně byl to příjemný pocit, že i když vlastně vůbec neběhám už, tak jsem to dala a necítila se tak hrozně (i když to z popisu tak možná nevyznělo). Rozhodně už jsem zažila šílenější běhy. Navíc dřív jsem si šla zaběhnout tak max. na 30 minut a ne hodinku. I K. mě chválil! 

Dnes trénink číslo devět mě čeká dnes.