Makám na bicáku 5.

Oproti pondělí, kdy jsem byla hrozně nabitá, jsem ve středu zívala v práci už od oběda. Docela už mi odpadlo, ale takový to, že si říkám: "Ježiš, já musim do fitka. Ach jo." Beru to už tak jako v pohodě. Zkrátka chodím cvičit (další docela pokrok, zatím asi největší :-D). 

Přijela jsem dost na poslední chvíli, tak jsem se rychle převlíkla a šla dneska na pás. Pět minut jsem dala běh a pět minut rychlejší chůze. Zahřátá jsem byla maximálně (hahaha). S kondičkou to zatím taková pecka není no. 

Dneska jsme zase cvičili záda na strojích, TRX a s činkama, který měly 4 kg (slovy čtyři kila!). Jasný, vidím vaše záchvaty smíchu, ale já jako normálně doma skoro neuzvedla dvoukilovky, takže nejvíc hustě jsem si připadala! Pak jsem jela klasicky břišáky - dneska maličko stížený zkracovačky. Švihadlo - to bylo hodně vtipný a hodně jsem se cukala. Nicméně zvládla jsem čtyři série. Plank - vypadá to, že už ho zvládám půl minuty (příště to stopneme). Protažení a nakonec zase pás. Dneska se mi k tomu přimotal K., tak mi tam nastavil něco těžšího a těch deset minut bylo hodně dlouhých! 

Změřila jsem si obvody, protože se furt pozoruju v zrcadle a toužebně vyhlížím nějaký výsledky, který občas zahlídnu, ale spíš je to asi jenom zbožné přání než realita. Tak to pak budu mít čistý na bílým. Zveřejňovat je tady rozhodně nebudu (na to se moc stydím). 

Poslední dva tréninky mě fakt bavily a začínám se do toho opravdu dostávat. Nakonec do toho fitka snad budu chodit i ráda. Věřili byste tomu?

Makám na bicáku 4.

Už ráno jsem se vzbudila podezřele nabitá. Zvládla jsem dodělat věci do práce, na které jsem si dala deadline. Zvládla jsem i deset minut meditace, sprchu a snídani. Celý den jsem překypovala energií a asi i díky tomu považuju zatím čtvrtý trénink za nejlepší. 

Při rozehřívání na orbitreku jsem si v duchu zpívala svojí oblíbenou mantru: „nesnáším tenhle stroj“ a nějakých patnáct minut mi celkem rychle uteklo, i tepovka se na moje poměry držela relativně na dobrém čísle. 

Dneska posilování na ruce, záda, břicho a zadek. Ruce na TRX, záda také + cviky na strojích (hrozně mě mrzí, že vám nemůžu říct, co přesně to bylo, ale vůbec nemám zvládnutou terminologii a asi by to vypadalo hodně vtipně).-> Pak jsem byla předloktím opřená o stepper, klečela jsem a zakopávala jsem nohama dozadu + cvik čůrající pejsek. Klasicky 2x wallsitting a cviky na břicho a plank. A pak celé znova. Nakonec jsem šla ještě 5 min. běžet na páse a protažení. No a deset minut vyšlapání na páse. 

Sprcha, vyzvednout náramek (konečně mám svůj a můžu do fitka chodit bez přítomnosti K.) a hurá domů. K večeři kefír a míchaná vajíčka. Kolem desáté mě energie opouští a usínám s Kvítkem karmínovým v ruce. 

Poprvé jsem se dnes během tréninku cítila opravdu dobře a snažila jsem se vydržet, co nejvíc. Asi to bylo viditelný jenom pro mě, ale fakt jsem třeba vydržela v planku, než mi A. řekla dost. Pokrok strašně malinkatej, já vím – ale stejně z toho mám hroznou radost. Nejsem tak vyflusaná, jako když jsem byla poprvé. Hrozně mi to přidalo na motivaci, tak snad se to bude pořád jen zlepšovat.

Makám na bicáku 3.

Z práce domů. Lehký odpočinek. Doplnění tekutin a vyrážím na třetí trénink. Tentokrát se snažím víc vychytat čas, abych tam nebyla o tolik brzo. Deset minut na orbitreku. A pak celý trénink na TRX. Skvělý zařízení/věc. Tentokrát se fakt potím a trénink dost bolí. Dneska už zase přidávám taky ruce. 

Mám určitě ty nejslabší ruce na světě! Těším se až to s nimi začne být lepší. Cviky na nohy (TRX dřepy, dřepy s výskokem, dřepy na jedné noze + tři cviky viz obrázek níže).

Cviky na ruce a pak taky na břicho, který byly fakt brutální! Mám dost a těším se až budu mít po páse a půjdu do sprchy. Jsem celá taková vláčná, ale pevně věřím, že co se týče bolesti, tak už to tak šílený jako poprvý nikdy nebude. 

Po sprše jsem si zašla koupit menší banán a kefír a poprvé jsem jela domů tramvají a ne s K. Poprvé jsem taky schopná doma ještě fungovat a nejsem tak unavená jako minule. Zvládla jsem dokonce uvařit jídlo na druhý den a spát jsem šla až jako obvykle! První malinkatý pokrok (super). 

Makám na bicáku 2.

První fail. V pátek jsem měla jít na druhý trénink, ale podlehla jsem bolesti a musela ho zrušit. Do poslední chvíle jsem si říkala, že půjdu, ale pak mi i K. řekl, že bych to stejně nedala a přesunula jsem ho na pondělí. 

Nicméně druhý den po prvním tréninku mě ruce začaly pekelně bolet - kdybych tušila, co mě čeká další dva dny, asi bych si ještě vískala. Nemohla jsem se vysmrkat, vyčistit si zuby nebo udržet tužku. 24 hodinová bolest i ve chvíli, kdy jsem s rukou vůbec nehýbala. Pocity asi takové, že chvilku jsem se hystericky smála při pohledu do zrcadla, když jsem si sundavala tričko (velmi krkolomně) a chvilku jsem chtěla všechno vzdát. Nedokázala jsem si představit, že takhle to bude pokaždý. Třetí den po tréninku už jsem byla jenom naštvaná. 

V pondělí jsem na trénink jela ještě víc nervózní než na ten druhý a s trenérkou jsem se domluvila, že to minule asi bylo fakt moc a že bych to potřebovala brát víc zvolna. Potřebuju taky nějak fungovat, že jo. 

Druhý trénink.
Než začnu s cvičením, musím se podělit o vtipnou historku z šatny. Během převlíkání mi někdo sbalil džíny. Ano, slyšíte správně. Převlíkla jsem se do legín. Džíny jsem si složila a položila je na lavičku. Nandavám si sportovní podprsenku (což trvalo asi 2 vteřiny) a džíny najednou nikde. Prohledala jsem skříňku, zeptala se paní po pravé straně, která mi ochotně ukázala své věci, že je opravdu nemá a džíny nikde. Aha - takže jako domů pojedu v legínách. Na páse při rozehřívání se mi chce strašně smát, protože vesmír se proti mě asi opravdu spiknul. K. i trenérka nevěřícně kroutí hlavou. K. to nakonec vyhlásí do mikrofonu, aby je případně někdo vrátil. Po cvičení jsem je nakonec našla zmuchlané na jedné z laviček. Radost veliká. Už žádné pokládání oblečení na lavičku!

Ruce jsme radši úplně vynechali (hahahaha). Fitko bylo totálně narvaný, takže jsme začali na strojích. Cvičila jsem hlavně na záda a nohy. Jeden cvik s TRX na svaly mezi lopatkama a pak břišáky. Úplně jiný level než minulý trénink a musím říct, že mě to dokonce i bavilo. Když jsem se pak šla vychodit na pás, cítila jsem se mnohem lépe než minule. 

Po tréninku zase hrozně unavená. Snědla jsem doma večeři a do hodiny jsem byla tuhá. 

Druhý den po tréninku mě bolely třísla, ale nic tak šíleného jako ruce.

Maličko pořád bojuju s jídlem - co jíst, abych jedla správně a abych to cvičení ještě podpořila. Ale snad se to nějak poddá. 

Chodíte do fitka? Jak se tam cítíte? Já si tam pořád připadám tak trochu nepatřičně. 

Casual Friday.

Dnes oslava mamčina svátku. Zítra snad konečně nakoupíme věci na bylinky a přesazení kytek a nový dřez s baterií. V neděli K. musí na chatu a mě čeká práce na prezentaci na konferenci. Doufejme, že mě taky přestanou bolet ruce a budu zase trochu funkční (kéž by). 

• Máte rádi jógu? Začínáte se o ní zajímat? Mohl by se vám líbit blog Topsy Turvy T.

• Jak vytvořit krásnou květinu do vázy skoro z ničeho. Miluju "polní kvítí". 

• Už v minulém článku jsem se zmiňovala o meditační aplikaci Calm. Znovu ji zmiňuji, protože jsem z ní nadšená čím dál tím víc. 

• Krásné staré fotky ze svateb. Nostalgické i inspirativní. 

• Jestli hledáte něco dobrého na víkendovou snídani. Doporučuju tyhle lívanečky od Kitchenette. 

• Znáte Cheeche a Chonga? Vřele doporučuju shlédnout nějaké filmy. Velká legrace.

• Aplikace YOU (která je zcela bezkonkurenční) je teď dostupná i na Androidu. 

Makám na bicáku 1.

Úvod

Vždycky jsem byla takový to somálský dítě, co mu ční všechny kosti. Po většinu svého života jsem si strašně moc přála mít aspoň padesát kilo. Mohla jsem jíst, co jsem chtěla a kolik jsem chtěla, mohla jsem brát antikoncepci a nemusela jsem se vůbec hýbat - a stejně jsem nešla s váhou nahoru. Pak se mi přehoupla dvacítka a metabolismus se mi nějak zpomalil. Dostala jsem se lehce přes svou vysněnou padesátku a bohužel na mě každé deko bylo znát. Poslední dva roky, co se mi dělá bříško a jsem celá taková rozkydlá si říkám, že ze sebou musím začít něco dělat! Vzhledem k tomu, jak moc nemám ráda cokoliv čemu se říká sport to pro mě bylo (a vždycky asi bude) docela těžký. Nikdy u ničeho dlouho nevydržím a nic nedělám pravidelně. No a tak jsem to konzultovala s K. a rozhodla jsem se začít cvičit s osobní trenérkou. 

Trénink číslo jedna: 

Vytáhla jsem svoje jediné sportovní oblečení (rychle jsem zjistila, že se budu muset trošku dovybavit), sbalila si tašku a včera po práci vyrazila na první trénink. Nebudu vám lhát, byla jsem z toho docela nervózní. Půl hodiny jsem se rychlejší chůzí prošla na páse a pak už dorazila trenérka. Rovnou mi řekla, ať do toho zahřívání příště hodím taky běh a vrhli jsme se na to. 

• výstupy na bednu pro zahřátí 
• výskoky na bednu do dřepu (z toho jsem dost umírala!)
• posilka na zadek - 3 cviky
• posilka na břicho - 3 cviky
• kliky o bednu (nejhorší, nejhorší, nejhorší)
• wallsitting
• plank na bose
• -> to celé v několika opakováních a pak pěkně znovu dokola
• nakonec takový cvik ala plavání na bose s vyfouklím míčem na posílení lopatek 
• protažení
• 10 minut rychlé chůze na páse

Na konci cvičení (no částečně i během) mi naprosto odešly ruce. A to úplně. Měla jsem chvilku, kdy jsem si říkala, že se asi pozvracím a chvilku, kdy jsem si říkala, co to proboha dělám. Po většinu času jsem se jenom snažila soustředit na nějaký bod v prostoru a počítat kolik mi toho ještě zbývá. 

Bezprostřední pocity: 

Byly docela euforické - částečně proto, že to mám za sebou a částečně proto, že jsem to zvládla. V šatně mě to trochu přešlo, když jsem zjistila, že si nedokážu sundat podprsenku, neudržím spchu v rukou a že utřít se ručníkem je docela challenge. 

Doma jsem totálně odpadla a udělalo se mi docela blbě. Pocity hrozné, připadala jsem si jak trubka. Nicméně když K. zjistil, že jsem jedla naposledy v jednu a přinesl mi nakrájené jablko, udělalo se mi o stroprocent líp. Rada číslo jedna: hodinu před tréninkem bych si měla dát aspoň něco malého (třeba to jablko). Ruce stále bez citu, celá jsem taková vláčná a samozřejmě k smrti unavená. Snědla jsem ještě míchaná vajíčka s rajčátkama a půlku polotučného tvarohu. 

Den předtím jsem začala sedmidenní meditační kurz z aplikací Calm, takže jsem si dala den druhý a pak už jsem totálně odpadla. 

Dnes se mi do rukou síla částečně vrátila, nicméně bolest, kterou v rukou cítím taky není žádná slast. Nohy, zadek i břicho cítím, ale nic šíleného to není. Za to již zmíněné ruce, záda, prsa a krk - to je naprostý peklo! Zítra mě čeká trénink číslo dvě a absolutně si nedokážu představit, že ho přežiju! Druhý den mě svaly bolí vždycky nejvíc, takže dost možná budu i brečet. 

Dál vás budu informovat, jak to se mnou vypadá :-). 

Za všechny rady, tipy a povzbuzení v komentářích dopředu děkuji!!! 

Casual Friday.

Druhý dubnový pátek. Počasí je více než jarní. Mám za sebou dva dny školení v angličtině (což je dobrý trénink na Lisabon). Dvakrát jsem byla v Angelatu na zmrzlině a dvakrát jsem byla v parku pod Petřínem. Dokonce jsme s K. zvládli i to jarní pivo na zahrádce v našem pivovárku. Zítra se chystáme na náš tradiční výlet vlakem do neznáma a v neděli bych chtěla odzimovat balkón, abych mohla po práci svačit s knížkou na vzduchu. Co plánujete vy?

• Food Revolution. Podpořete snahy Jamieho Olivera za lepší stravování!

• Objevila jsem krásné šperky na Fleru. Jen vybrat ten pravý. 

• Neuvěřitelný příběh jednoho ukradeného Iphonu. 

• Hledáte něco zajímavého ke čtení (třeba na cesty do práce?), zkuste Více barev.

• Už jste se setkali s Knihoběžníkem? Já to štěstí ještě neměla. 

• Máte rádi koupelové bomby z Lushe? Našla jsem návod, jak si je udělat doma. 

• Dokoukali jsme 3. sérii Franka Underwooda a K. našel nový seriál. Po dvou dílech rozhodně můžu doporučit True detective. 

awesomepeoplehangingouttogether.com

Hokejová sezóna.

Už dva týdny tu na mě svítí prázdné okno, do kterého se chytám psát. Doufám, že dnes už budu opravdu úspěšná a něco sepíšu.

Jsem nastydlá (hodně) dneska jsou to už dva týdny. Klasicky mě zlobí dutiny a jako vždycky mám pocit, že to nikdy neskončí. Lečím se sama a hrozně se mi nechce k doktorce, ale vypadá to, že mě to stejně nemine. Venku je počasí odpovídající spíše lednu, tak mě to aspoň nemusí mrzet.

Na začátku března jsme byli v Primarku v Drážďanech. Absolvovali jsme cestu vlakem s dvěma přestupy, užili si krásné počasí a nakoupili si, co jsme zrovna "nutně" potřebovali. Nijak zvlášť jsem to nepřeháněla a vlastně jsem si toho až tak moc nepřivezla. Nicméně mám radost, že je teď Primark relativně blízko a myslím, že se tam ještě zajedeme podívat. Vím, že ne všichni mu úplně fandí, ale já jsem si nikdy na nic stěžovat nemohla. Kvalita samozřejmě leckdy odpovídá ceně a nemůžete čekat, že vám ty věci vydrží pět let, ale s tím už se musí počítat. Co vy a Primark?

Začátek března vypadal mnohem jarněji než teď a vyrazili jsme poprvé na procházku do lesáče. Já s kindlem a K. běhat. Vypadá to, že v půlce tohoto týdne by se hezké počasí mělo zase vrátit a tak nás snad procházek čeká víc (možná už taky pivo na zahrádce).
Co právě čtete? Zaujalo vás poslední dobou něco? Já jsem momentálně začtená do Prokletí salemu od Kinga a po několika letech jsem si v knihovně půjčila Bukowského (Všechny řitě světa i ta má).

Po tak asi pěti letech (řekla bych) jsem se viděla se svojí dobrou kamarádkou ze základky, která teď žije v USA. Přijela se svým krásným synkem, co má ty nejroztomilejší kukadla. Bylo hrozně milé se vidět po tak dlouhé době a popovídat si. Ráda bych se s ní viděla častěji.

Máme letenky na Santorini! Dovolená je jistá. V červenci letíme na 11 nocí na Řecký ostrov a už teď počítám dny. Musíme ještě zařídit ubytování (pokud máte nějaké tipy, kde se podívat - sem s nimi!), ale to už snad nějak zvládneme. Loni jsem v létě neměla žádnou dovolenou a tak se těším o to víc.

Byli jsme na muzikálu Addamsova rodina. Poprvé se nám stalo, že jsme měli hlavní obsazení a tak jsme viděli Lucku Bílou a Jiřího Korna. Já jsem velký fanda téhle ponuré rodinky, takže se mi to moc líbilo (i když mě trošku mrzelo, že všem nechali původní jméno, jen Wednesday počeštili na Středu - asi kvůli textům písní). Nic vyloženě chytlavého jsme tam nenašli, ale přijde mi, že je to hlavně o příběhu. Určitě se u toho zasmějete.

Ve středu a ve čtvrtek jsme byli na hokeji. Spartě se dařilo a snad se to dneska zase otočí. Baví mě atmosféra v hale a všudypřítomné fandění. Mám to o moc raději než fotbal. Chodíte fandit svému týmu? Dneska nás v hale můžete potkat znovu. Dres už na mě čeká na židli.

Přidala jsem se do takové tvořivé challenge #listersgottalist a baví mě testovat, co všechno dokážu. Zjistila jsem, že moje scrapbooková krabice má velké mezery a že bych potřebovala dokoupit spoustu věcí. Momentálně si brousím zuby na silikonová razítka. Nicméně potřebuji více praxe, protože oproti ostatním holkám moje stránky vypadají hodně chabě :-).

Minulý týden jsem během svého ležení u televize po dlouhé době zahlédla Jamieho Olivera a tak mě nadchlo, co vařil, že jsem se do receptu včera pustila. Za třicet minut jsem hotovo rozhodně neměla (i se servírováním mi to zabralo hodinu), ale chuťově to bylo dokonalé! 30 minut v kuchyni určitě doporučuji.

V Levných knihách jsem narazila na 1001 filmů, které musíte vidět než zemřete za 399,-. Tušíte správně - už trůní v mé knihovně. Filmů jsem viděla hodně, ale jak vidíte na fotce, hodně jich také ještě vidět chci (a to jsem opravdu vybírala). Pár už jsem jich shlédla (neztrácím čas).
Za poslední dobu vám mohu doporučit tohle: cokoliv nominovaného na Oscara (kromě Birdmana), What if, Still Alice, Wild, St. Vincent, Big Hero 6, Up in Smoke.

Pěkné Velikonoce! Jane, všechno nejlepší k dnešním narozeninám!